COVID-19


Definice SZO (WHO)

Koronavirové onemocnění poprvé popsané na konci roku 2019 v Číně, celo-světově pojmenované dle svého anglického názvu (Coronavirus disease neboli COVID-19). Jedná se o infekční onemocnění způsobené nově objeveným typem koronaviru nazvaným SARS-CoV-2 postihující zejména respirační systém tedy dýchací cesty a plíce.

Diagnostika

Pro diagnostiku onemocnění COVID-19 je zásadní laboratorní průkaz viru SARS-CoV-2 pomoci techniky PCR v materiálu z dýchacích cest (nejčastěji stěru nosohltanu). Méně přesnou metodou, užitečnou zejména pro detekci nejvíce infekčních pacientů je průkaz antigenu ve stejném biologickém materiálu jako PCR. Další laboratorní techniky využívající jiný biologický materiál – například sliny – jsou méně časté a zatím mají jen marginální význam. Pro diagnózu plicního postižení je vhodné měření saturace kapilární krve kyslíkem po-mocí oxymetru, v případě poklesu pod normální hodnoty je nutné provedení skiagramu hrudníku ve dvou projekcích, případně CT vyšetření plic.

Průběh onemocnění

Mladší lidé a lidé bez přidružených onemocnění

Po inkubační době trvající přibližně 5–7 dnů se u většiny infikovaných osob začínají postupně projevovat příznaky bolestí hlavy, zvýšené tělesné teploty, únavy, kašle, bolestí svalů. Většina nemocných (více jak 80 %) s COVID-19 trpí pouze malými či jen středně významnými projevy choroby nevyžadující žádné speciální léky, poté následuje různě rychlé několikatýdenní zlepšování klinického stavu k normě. Existují dokonce i lidé, kteří jsou sice infikováni virem SARS-CoV-2, avšak nemají vůbec žádné příznaky, hovoříme o tzv. asymptomatické (neboli bezpříznakové) formě nemoci. Na druhou stranu, velmi vzácně i mladší, jinak zdravý člověk může onemocnět těžkou formou COVID-19 projevující se rozsáhlým zánětem obou plic (tzv. COVID pneumonií), nebo některými cévními příhodami (plicní embolie, trombóza žil či tepen v srdci, mozku či jinde).

Starší pacienti a pacienti trpící jinými chorobami

Starší lidé, pacienti s porušenou funkcí imunity, případně s některými přidruženými chorobami, mají nepochybně horší klinický průběh COVID-19. Nejvýrazněji jsou ohroženi nepříznivým vývojem onemocnění pacienti s kardiovaskulárními chorobami, porušenou funkcí ledvin, těžšími formami cukrovky nebo závažnou mírou obezity. Rovněž pacienti s chronickými respiračními chorobami jsou poněkud více ohroženi těžkou formou COVID v porovnání s mladší či zcela zdravou populací. Pokud jde o pacienty s chronickou obstrukční plicní nemocí (neboli CHOPN), průduškovým astmatem, idiopatickou plicní fibrózou nebo pneumokoniózami – onemocnění COVID u nich častěji vede k nutnosti přijetí do nemocnice a existuje u nich větší riziko úmrtí. Ještě výraznější dopad může mít COVID-19 u pacientů s plicním karcinomem. Přes všechna výše uvedená fakta, i starší lidé případně i lidé s přidruženými onemocněními mohou překonat COVID v mírné, někdy dokonce zcela asymptomatické podobě.

Domácí léčba COVID

Pacienti v domácí péči jsou léčeni symptomaticky, tedy jsou jim podávány léky tlumící bolesti, horečku či kašel. Jako pomocné léky slouží i vitamíny, zejména vitamín C (denně), vitamín D (při jeho nedostatku 1× týdně) a vitamíny skupiny B (denně). Všichni nemocní by měli být v klidu, bez fyzické zátěže. Optimální je dostatek spánku. Pacienti by měli denně vypít nejméně 2,5 litru tekutiny, více při pocení. Pokud však pacient s COVID léčebný doma začne trpět pocity nedostatku dechu či horšího dýchání (lékařsky se tento pocit nazývá dušnost) či zvracením, nechutenstvím, případně průjmy se snížením příjmu potravy a zejména tekutin, je vždy třeba kontaktovat svého praktického lékaře, protože je nezbytné, posoudit nutnost přijetí do nemocnice. Mnoho praktických lékařů domů pacientům, u kterých se obávají zhoršení, půjčuje oxymetr, případně jim pravidelně volají – to je dobrý postup, který redukuje nebezpečí domácího úmrtí.

Nemocniční léčba

V nemocnici jsou pro léčbu pacientů s COVID využívány přístroje zvyšující hodnotu krevního kyslíku – tedy jde o podávání kyslíku pomocí nosních brýlí či masky. V případě těžších forem COVID lékaři aplikují vysokoprůtokový kyslík, léčí pacienty napojením na neinvazivní (přes speciální obličejové masky či helmy) případně invazivní (přes intubační rourky) ventilaci. Nejtěžší pacienti jsou napojeni na mimotělní oběh.

Kromě podávání kyslíku je součástí léčby několik postupů, jejichž příznivý efekt na COVID je pravděpodobný nicméně není dosud jednoznačně potvrzený. Na počátku onemocnění (do několika málo dnů od počátku příznaků) jde zejména o podávání antivirotik (hlavně remdesiviru a favipiraviru), případně jednorázová nitrožilní aplikace rekonvalescentní plazmy (tedy plasmy dárců, kteří se z COVID vyléčili). V pozdější fázi onemocnění pak lékaři podávají systémové kortikosteroidy (dexamethazon a další) a léky proti tvorbě krevních sraženin (nejčastěji aplikované jako podkožní injekce). Všechny ostatní léky jsou zatím ve stadiu experimentu. Doufejme, že rychle dojde k nalezení efektivní léčby.

Prevence

Nejlepší cestou prevence COVID-19 je dobrá informovanost celé populace o tom, co je virus SARS-CoV-2, jak se šíří a co způsobuje. Současně by každý člověk měl vědět a dodržovat základní hygienická pravidla shrnutá do ochrany obličeje (maska, rouška, respirátor), pravidelné očisty a dezinfekce rukou a omezení sociálních kontaktů. Protože se virus šíří pomocí kapének či aerosolových částic, jsou výše uvedená opatření velmi efektivní – jsou-li dodržována.

Plicní rehabilitace a respirační fyzioterapie u nemocných s COVID-19 v akutní fázi nemoci i po uzdravení

Volba vhodných technik plicní rehabilitace a respirační fyzioterapie je závislá dle tíže onemocnění. Plicní rehabilitace a techniky respirační fyzioterapie jsou indikovány lékařem po stabilizaci nemocného v akutní fázi onemocnění i po uzdravení pacienta s cílem snížení dušnosti, podpory optimálního dechového vzoru a dostatečného rozvíjení hrudníku, udržení optimální síly dýchacích i ostatních příčně pruhovaných svalů a postupné adaptace pacienta na zátěž. U pacientů s komorbiditami jsou voleny i ostatní fyzioterapeutické metody, které mohou podpořit optimální funkční stav pacienta. U pacientů s bronchiálním sekretem, u kterých je neefektivní expektorace, jsou zařazovány i techniky pro hygienu dýchacích cest.

  1. Možnosti plicní rehabilitace a technik respirační fyzio-terapie u pacientů ve velmi těžkém stadiu (hospitalizace na ARO, JIP, pacienti na invazivní a neinvazivní ventilační podpoře)

    Techniky plicní rehabilitace a respirační fyzioterapie jsou doporučovány lékařem v klinicky stabilním stavu pacienta. V tomto stadiu se především využívá:

    • neurofyziologická facilitace dýchání
    • polohování pacienta včetně polohování v pronační poloze (poloha vleže na břiše)
    • pasivní/semiaktivní mobilizace a vertikalizace
    • standardní techniky respirační fyzioterapie pro podporu
    • snadného odpojení pacienta z ventilační podpory u problematického odkašlání sekretu v dýchacích cestách jsou přidávány techniky pro hygienu dýchacích cest
  2. Možnosti plicní rehabilitace a technik respirační fyzio-terapie u pacientů v těžkém a lehčím stadiu (hospitalizace na standardním oddělení, pacient s/bez ventilační podpory)

    Využívány jsou postupy jako ve velmi těžkém stadiu a jsou postupně přidávány tyto techniky:

    • trénink svalů horních a dolních končetin
    • trénink dýchacích svalů (při přítomnosti jejich oslabení)
    • asistované a aktivní techniky pro podporu optimálního dechového vzoru
    • vertikalizace, trénink chůze
  3. Možnosti plicní rehabilitace a technik respirační fyzioterapie u pacientů v post-akutní fázi pro následnou nemocniční péči, péči v odborných léčebných ústavech, ambulantní rehabilitaci a lázeňskou péči (rehabilitační oddělení, LDN, geriatrické oddělení, léčebny respiračních onemocnění, ambulantní rehabilitace, lázeňská péče atd.)

Plicní rehabilitace a techniky respirační fyzioterapie jsou indikovány lékařem dle aktuálního zdravotního stavu, dle symptomů (např. únava, dušnost, kašel) a dle toho, pro jaká onemocnění se pacient dále léčí. Hlavní složkou terapie je pohybová léčba - vytrvalostní (intervalový, kontinuální) a silový trénink pro zlepšení tolerance pacienta na zátěž. Pokud je přítomna únava a dušnost během běžných denních a pohybových činností, je prováděn nácvik těchto činností s cílem tyto projevy minimalizovat.

U mnohých pacientů je nezbytné tyto činnosti dělat intervalově, tzn. daná aktivita je prokládána odpočinkovými pauzami, během kterých si pacient provádí dechová cvičení pro podporu optimálního dechového vzoru, aby získal kontrolu nad svým dýcháním. U pacientů, u kterých dochází ke snížení množství kyslíku během zátěže, je doporučována suplementární léčba kyslíkem. Terapie je také zaměřena na podporu dostatečného rozvíjení hrudníku s cílem snížit pozánětlivé ztuhnutí hrudníku.

Techniky respirační fyzioterapie jsou cílena na podporu optimálního dechového vzoru v klidu i během běžných denních a pohybových činností, na trénink dýchacích svalů a u pacientů se zahleněním na usnadnění odkašlávání. U pacientů je cílem minimalizovat nejen následky dlouhodobé imobilizace, ale také snížit výskyt dušnosti a únavy, podpořit chůzi a zvýšit úroveň pohybových aktivit, zvýšit svalovou sílu, zlepšit adaptaci na zátěž, zvýšit rozsah pohybu v koubech a usnadnit provádění běžných denních činností.


Odborná konzultace

V případě dotazů ohledně onemocnění COVID-19 nás neváhejte kontaktovat.

Doc. MUDr. Vladimír Koblížek, PhD.

Přednosta Plicní kliniky, Fakultní nemocnice Hradec Králové

Sokolská 581

500 05, Hradec Králové

+420 495 834 771

Doc. Mgr. Kateřina Neumannová, Ph.D.

Fyzioterapeutka, Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého, Olomouc